Meteora

  

        Když navštívíte toto místo, při příjezdu uvidíte překrásné a fantastické giganty skal, na kterých jsou umístěny kláštery. Tyto skalní útesy vznikly, podle výzkumů a odhadů německých geologů, před 60 miliony lety erozí. Dříve bylo na těchto místech moře. V okolí je pohoří Pindos.
        Přímo pod Meteorami jsou dvě vesničky Kalambaka a Kastraki. Nejdříve budete projíždět Kalambakou, je to starověké město, dříve nazývané Eginion. Roku 167 p.n.l. římští dobyvatelé městečko zničili, ale pozůstalí obyvatelé jej znovu vystavěli, ale asi v 11.století jej písemné zprávy uvádějí pod názvem Stagon a podle něj bylo nazváno i biskupství tam sídlící, tedy stagonské, postavené mezi 10. a 11.stol. Dnes Kalambaka hostí většinu návštěvníků Meteor, které jsou vzdáleny pouhých 5 km. Kastraki je malebná vesnička ležící přímo mezi skalami. Byla založená v dobách turecké poroby Řeky z Ipiru, kteří zde našli své útočiště a záchranu před krvežíznivým albánským vládcem Turkem Ali Pašou. Touto vesničkou budete projíždět i cestou zpět.

  

        Na vrcholcích těchto útvarů jsou nádherné kláštery. Řecký název je "Ta Meteora monastíria", tj. ve vzduchu se vznášející kláštery. Pohled je monumentální z toho důvodu, že skalní útvary vystupují z roviny, kudy protéká řeka Pinios, až do výše 500 m. Původně byly přístupné jen po okrajových stezkách, žebřících a pomocí lanových rumpálů. Až do roku 1920 museli návštěvníci šplhat po nebezpečných a kymácivých žebřících, dlouhých 30 m i více, upevněných na skále. (Možná jste viděli film s Girardotovou Ukradené torzo Jupitera, který byl natáčen v klášteře Varlaam, také se zde točily některé scény z Indiána Jonese). Dnes jsou turistům přístupné mnohem snadněji, po vybudovaných silnicích a schodištích.
        Od 9.století se v těchto místech usazovali v jeskyních poustevníci. Od 11.stol. n. l. se Meteory staly významným centrem ortodoxní církve východu. Je to místo rozjímání, modliteb, místo, kde se bičuje víra, cvičí poslušnost, zoceluje osobnost a formuje vůle. Zde našli poustevníci klid a povznesení ducha, dotýkající se téměř nebes, aby se zbavovali pozemských hříchů. Zde se také zdokonalovalo písmo starého helenismu. Mniši, kteří zde trvale pobývají, oddávají se přímo bohu pod přísnou přísahou a po předcházejících zkouškách v teologické škole.

  

        V roce 1336 na jedné z tisíce skalních věží založil mnich Athanásios z hory Athos klášter Megálo Metéoro. Po něm tady vyrostlo dalších 23 klášterů . Do konce 18.století se však mnoho z nich kvůli nebezpečné poloze ocitlo v troskách. Dnes z původních 24 klášterů je jich dochovaných 6, z toho 4 jsou dostupné turistům. Další dva jsou nedostupné, protože jsou zde přestěhovány mniši, kteří nesmí přijít do styku s civilním obyvatelstvem. Z několika klášterů zůstaly pouze trosky, které uvidíte po cestě.
        I když není známo, jakým způsobem se první poustevníci vůbec dostali na vrcholky často kolmých skalních stěn, je pravděpodobné, že do puklin ve skále zatloukli kolíky a stavební materiál vytahovali nahoru. Podle jiné teorie pustili nad skály draky, které nesly provazy př ipevněné k silnějším lanům, z nichž pak zhotovili první provazové žebříky. Některé z těchto klášterů se stavěly až 25 let, jelikož veškerý materiál, potraviny a ostatní potřebné věci se tahaly nahoru pomocí sítí.
        V roce 1340 se Thessálie dostala pod srbské panství. Simeon, strýc mladého krále Štěpána Uroše V. se dal v Trikale korunovat za krále Srbů a Řeků. Poustevníci hledali v této neklidné době ochranu a ticho ve výšinách. Proto začali stavět kláštery. Dodnes mniši, kteří se dostanou do klášterů pod přísahou, se nedostanou do běžného života, v klášterech umírají a jsou zde i pochováni.

  

        Rád bych se zmínil o životě mnichů v klášterech. Pro tyto lidi existuje úplně jiný svět, svět bez násilí, nepodléhající času. Den mají rozdělen na tři osmihodinové úseky. První úsek tráví v modlitbách, druhý pracují a třetí úsek věnují odpočinku a rozjímání. Po skončení modliteb se mniši věnují návštěvníkům, popisování života svatých, vytváření uměleckých děl, studiu starých textů, byzantské hudbě a jiné každodenní činnosti. Jejich jediným společníkem je růženec a modlitby. Místnosti, kde vedou mniši nepřetržité rozhovory se svým nitrem, jsou vybaveny pozlacenými oltáři, nehasnoucími olejovými lampičkami, jsou zde působivé ikony, nástěnné fresky s motivy svatých. V klášterech jsou dále nádherné náhrobky, kříže ze svatého dřeva, ruční malby, svaté číše a bible, biskupské hole, zlacená roucha, umělecké miniatury, předměty z ručně vyřezávaného dřeva, vzácné nástěnné malby - jak krétské, tak i makedonské školy. V klášterních archívech se nacházejí nejen vzácné rukopisy, ale především různé předměty darované klášterům, dále typikony, což jsou klášterní řády, také církevní pečeti a listiny, výrobky z olova a další předměty nesmírné historické a umělecké ceny, které umožňují pochopit různé fáze historického vývoje Meteor.

  

        Nachází se zde i mnoho ručně psaných kodexů, které se liší od sebe i druhem použitého materiálu: pergamen, hedvábné plátno, papír. Přepisování jednotlivých knih bylo velice zdlouhavé. Sepsání takového jednoho kodexu můžeme považovat za hrdinský čin. Kdysi zde existovaly knihařské dílny, kde se tvořila a opisovala knižní díla s náboženskou tématikou, církevní zpěvníky či jiná díla řeckých klasiků minulosti.
        Mniši se před přísahou, teologickou zkouškou mohou oženit, ale potom již nemohou být přijati do klášterů. Pokud se mnich ožení, může mít rodinu, nechává si vlasy a vousy, nestříhá se. Noví mniši se do kláštera dostávají pouze po úmrtí starších. Když zemře písmomalíř, hledá se na jeho místo zase písmomalíř.
        Za povšimnutí stojí také jeskyně, kde žili a ještě žijí poustevníci, kteří chtějí být blízko boha, dotýkat se nebes. Tam také umírají. Jejich zásobování a všechny potřebné věci pro ně zajišťují silně věřící lidé, kteří žijí ve městech Kalambaka a Kastraki, nebo v jejich okolí. Jde skutečně o silně věřící lidi, kteří jim po provazech dopravují potřebné věci nahoru. Jsou zde ale i místa, která již nejsou obydlená. Poustevníci, kteří zde žili, zde také zemřeli a jejich ostatky zůstaly v těchto jeskyních.

  

        Můžete si zde všimnout také horolezců. V těchto místech se scházejí nejlepší horolezecké skupiny a bývají tady také velmi často čeští horolezci. Na klášteru Agios Stephanos si všimněte bílého kříže. V těchto místech se zřítil velmi známý rakouský horolezec.

  

Přehled klášterů:

AGIA TRIÁDA (klášter sv. Trojice)Jeden z nejkrásnějších pohledů a klášterů vůbec. Nejobtížnější stavba. Jelikož se nedochovala žádná písemná zpráva, odhadli vědci klášter na rok 1458 a prvním obyvatelem byl pravděpodobně mnich Demethios, Kostel byl vystavěn v byzantském slohu, skládá se ze dvou chrámů a nízké kopule. Přístup do něj byl umožněn až v roce 1925, po 148 schodech.

AGIOS STÉPHANOS Ženský klášter, byl postaven mnichem Jeremiášem v roce 1333 a je celý ze dřeva. Jeho nádherná výzdoba je mírně poškozena. V pozdějších dobách mnich Ambrosios a mnich Theofanis dodělali 5 kopulí. Má nádherné malby a dřevěný vyřezávaný oltář. Byl také jedním z nejbohatších klášterů v Meteorách. V roce 1933 zde krátký čas pobýval i byzantský vládce Andronikus III., který věnoval klášteru velké finanční částky a vzácná umělecká díla. Dnes je klášter propojen s protější skálou mostem o délce 8 m, po kterém je do kláštera přístup a který vede nad hlubokou propastí, tento most byl dokončen v roce 1930. Dříve byl tento most z bezpečnostních důvodů visutý. V roce 1950 se stal ženským " zpívajícím" klášterem. (v Meteorách jsou 2 ženské kláštery). Zpívající proto, že jeptišky po celý den zpívají.

MEGALO METAMORFOSIS (Proměnění Páně, Velká Meteora) Největší klášter, jehož nadmořská výška je okolo 700 m. Vznikl v roce 1380 a založil ho mnich Athanasios. Podle legendy ho sem donesl anděl nebo orel. Klášter zvelebil mnich Simeon. Výška vnitřku kostela je 24 m. Hlavní kostel je zasvěcen Proměnění Páně (Metamorfosis). Uvidíte zde pozůstatky svatých, které jsou zde uchované. Kromě toho 12ti ramennou kopuli, vzácný dřevěný oltář, trůn zdobený zlatem a perletí. To vše je z roku 1616. Jsou tam ve stříbrných pouzdrech přechovávány lebky zakladatelů kláštera, zlatá roucha, vzácné kříže. V klášteře je také vzácná knihovna, která obsahuje kolem 600 vzácných rukopisů vysoké umělecké hodnoty a vzácné malby. Sbírka knih a ikon je velmi vzácná a rozsáhlá. Zvláště pak ikona nevěřícího Tomáše ze 14.století, která ukazuje Krista mezi apoštoly, krutého Tomáše z Ioaniny a jeho zbožnou manželku Angelinu Marii. V areálu kláštera existují kromě centrálního kostela tři menší svatyně, které byly postaveny v různých časových údobích" Svatyně sv. Athanáse se nachází při vstupu do kláštera, Svatyně sv. Konstantina a sv. Heleny z roku 1769 a Svatyně Ioana Prodromu z roku 1600. Až do roku 1923 byl přístup do kláštera možný jen po provazovém žebříku a závěsné síti. Dnes se již návštěvník dostane do kláštera pomocí chodníků a schodů vytesaných do skály. Na skalní stěně je vidět věžovitá komora, pod jejíž dřevěnou střechou je zachován starý lanový rumpál, dnes používaný jako nákladní výtah. Rostoucí počty návštěvníků vedly k tomu, že větší části kláštera nejsou už všeobecně přístupné.

VARLAAM Má název podle prvního obyvatele mnicha Varlaama. Tento mnich postavil v roce 1350 malý kostelík Tří světců a několik cel. Přibližně po dvou stoletích v roce 1518 se na skále usídlili dva bratři Nektarios a Theofanis, aby zde na troskách původních staveb postavili opět kostel Tří světců. Klenba křížovitého kostela byla vyzdobena freskami v roce 1548 velikým krétským umělcem Frankem Katelánem. V roce 1566 thébský kněz Georgios dokončil výzdobu celého chrámu. Jsou zde zachovány zbytky těl a oděvů svatých, železné opasky prvních poustevníků, liturgické nádoby ze stříbra. Dříve zde bývaly také knihařské dílny, je zde velká sbírka cca 794 velmi vzácných knih a také jedno z nejkrásnějších evangelií z roku 979. Výška vnitřku kláštera je 40 m. Mezi malbami můžete najít Ukřižování z roku 1548 nebo Poslední soud z roku 1566. Za shlédnutí určitě stojí klášterní muzeum a knihovna. V roce 1922 byly do skal vytesány schody (195), po kterých se návštěvníci dostanou do kláštera bezpečně a pohodlně. Visací síť je zde teď používána jen pro dopravu materiálu. V minulosti se však mniši dostávali do kláštera pomocí stupňovitého lešení, které bylo osazeno na trámech upevněných do skulin a puklin skály. O něco později začali používat visacích žebříků, po kterých se návštěvník dostal až nahoru po velice namáhavém půlhodinovém výstupu.

RUSANO Ženský klášter, který stojí na úzké skalní jehle a představuje jistě nejodvážnější ze všech staveb této oblasti. Vlaje nad ním řecká a církevní pravoslavná vlajka, která je žlutá se 2 černými orlicemi. O jeho vzniku se nedochovaly takřka žádné písemné doklady. Pravděpodobně dostal jméno podle svého zakladatele a poustevníka Rusana. Začali ho stavět v roce 1380 mniši Nikodem a Benedikt.V roce 1545 byl opraven a rozšířen mnichem Maximem. Kostel byl vystaven v byzantském stylu. Veškeré malby a kresby jsou zachovalé a v dobrém stavu.I zde se zachovaly vzácné památky jako ikony, liturgické nádoby, ozdobné kříže, mešní roucha, ostatky svatých? Až do roku 1897 nebyl přístup na tento klášter vůbec možný. V roce 1930 byl zbudována přístupová cesta po mostě.

AGIOS NIKOLAOS Není přístupný veřejnosti. Jeho výška je 85 m. Vystavěl jej lariský metropolita Dionisios ve 13.stol. Vzhledem k malé ploše,kterou měli budovatelé k dispozici,nejsou zde budovy stavěny do šířky jako jinde, ale do výšky. V prvním patře je umístěna svatyně a jídelna mnichů, v druhém patře několik cel. V roce 1527 byl vyzdoben mnichem Theofanisem Strelitzasem z Kréty, který vyzdobil svými malbami všechny kláštery v Meteorách. Tento malíř ikon později odešel do Ruska a stal se zakladatelem staroruské malířské školy ikon. Byl učitelem i slavného malíře ikon Andreje Rubljova.

SVATYNĚ SV. JIŘÍ Za vlády Turků, kolem roku 1546, kdy Turci zabíjeli děti a znásilňovali ženy, se zde ukrývalo 56 žen se svými dětmi. Říká se, že když přišli Turci je znásilnit a zabít, tak raději seskákaly dolů s písní "Svobodu nebo smrt" na rtech. Údajně šátků, které zde můžeme vidět, je 56, jako těch žen.

BOŽÍ PRST Po levé straně vybíhá ze skály útvar, který vypadá jako vztyčený prst. Je to boží prst, který drží ochrannou ruku nad krajinou. Jedna z pověstí, která se váže na Meteory vypráví, že pokud Diův prst spadne, tak se vše zatopí a bude to zde vypadat jako dříve, kdy tu bylo moře.

Pozn:**Pokud budete chtít fotografovat některého z mnichů, nejprve se ho zeptejte. Uvnitř výstavních místností je fotografování a natáčení videa zakázáno!!!